Základní otázkou, na niž tato práce v závěru přináší odpověď, je, zda současná právní úprava civilního soudního řízení a v ní ve stále větší míře zaváděné prvky koncentrace řízení opravdu slouží ke sledovanému účelu, tj. k urychlení řízení, a zda tak není v určitých aspektech činěno příliš drakonicky nebo s nepřiměřenou razancí, nebo dokonce s primárním cílem sankcionování účastníků. Další související otázkou je, zda současná formalistická a rigidní právní úprava odpovídá moderním trendům civilního soudnictví a zda by nebylo na místě ponechat větší volnost, prostor k uvážení a odpovědnost za rychlé a efektivní rozhodování soudcům samotným.
