Pracovní cesty ve škole jsou nedílnou součástí její činnosti, působení na žáky, jsou velmi častým prvkem ve vzdělávání, neboť spojení teorie s praktickým životem je pro žáky jedno z nejdůležitějších.
Ne vždy k problematice pracovních cest přistupují školy správně v intencích zákoníku práce. Pracovní cesty jsou poměrně složitou záležitostí. Každoročně se mění v návaznosti na provádějící vyhlášky. Proniknout do spletitých paragrafů trvá i několik měsíců. Často nevíme, co si máme pod jejich zněním představit, někdy setrváváme i v chybě s nejlepším vědomím, že záležitost řešíme dobře. Naše právo je založeno na výkladu, a to bývá oříšek. Ne nadarmo se říká: kolik právníků, tolik názorů. Pro organizace, které řeší cestovní náhrady již rutinním způsobem, znamená každoroční úprava jen změnu ve výpočtech. Vcelku neshledávají na věci komplikace. Každá pracovní cesta musí znamenat přesné určení podmínek, za nichž bude uskutečněna. Zde je odpovědnost na vedoucím pracovníkovi.
Kniha Pracovní cesty ve školství v labyrintu paragrafů seznamuje čtenáře s hlavními zásadami pro uskutečňování pracovních cest a uvádí příklady výpočtů cestovních náhrad i příklady stanovení pracovní doby při pracovních cestách ve školství. Zaměřuje se na školy zřízené samosprávními územními celky, tedy na školy plně financované z veřejných rozpočtů.
