Tato publikace se proto věnuje fenoménu svobody projevu z pohledu hledání obecných a nadčasových rozhraničujících kritérií, a to jak pro vymezení samotného projevu a jeho rozlišení od jiných typů jednání, tak pro stanovení přípustných zásahů do svobody projevu ze strany veřejné moci. Věnuje se tedy jak formám, tak i důvodům omezení, specifikům jednotlivých nositelů svobody projevu včetně médií, horizontálnímu působení této svobody i některým dosud v Evropě ne příliš zohledňovaných kritériím (zejména kritériu obsahového zaměření restrikce).V práci jsou průřezově konfrontovány přístupy vycházejí z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu USA, které ilustrují dvě možná odlišná legitimní pojetí svobody projevu v moderních demokratických společnostech. Z hlediska samotné obsahové kolize svobody projevy a jiných práv či veřejných statků je pak bližší pozornost věnována sporným, diskusním a kontroverzním tématům (nenávistné a subverzivní projevy, difamace, pornografie či rouhání). Závěrem práce je sumarizována dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu České republiky týkající se otázek svobody projevu a práva na informace.
