Právo představuje jeden ze základních regulativů sociálního chování jedinců, společenských skupin i celé společnosti. Je nejen jevem normativním, ale i jevem sociálním. Sociologie práva přistupuje k právu jako k oblasti sociálního života, studuje vztah práva a společnosti, analyzuje právo v jeho sociální fakticitě, v jeho reálném působení na společenské vztahy. K zakladatelům sociologie práva patří zejména Eugen Ehrlich, Roscoe Pound a Emanuel Chalupný. Sociologickým otázkám práva věnovali pozornost ale i mnozí další sociologové a právní teoretikové, např. Max Weber, Niklas Luhmann, Adam Podgórecki, Inocenc Arnošt Bláha a další. Přínos ke studiu těchto otázek znamenají i sociologicko právní směry, zejména teorie volného práva, zájmová jurisprudence, sociologická jurisprudence, americký právní realismus, behaviorální jurisprudence a další. Sociologická vymezení práva můžeme rozdělit do šesti základních typů definic: právo jako faktický právní život, právo jako řádový činitel, právo jako nástroj sociální kontroly, právo jako donucovací řád, právo jako nástroj moci a právo jako psychický činitel sociálního života. Souhrnně můžeme z pohledu právní sociologie právo vymezit jako soubor obecně vyjádřených závazných pravidel chování, vydávaných a vynucovaných veřejnou mocí, institucionalizujících sociální chování a sociální vztahy, prosazující sociální zájmy a zajišťující sociální kontrolu ve společnosti, jakož i sociální projevy působení těchto pravidel chování v sociálním životě jedinců a společnosti.

Právo je jedním ze základních skladebných prvků (elementů) kultury, tvoří součást jednotlivých sociokulturních systémů. Spolu s dalšími normativními systémy a sociálními hodnotami představuje významnou součást sociálních regulativů. Jádro kultury, tvořené komplexem vzorců chování, spočívá především na těchto sociálních regulativech. Sociokulturní systém se reprodukuje v procesu enkulturace (socializace) a akulturace. Z hlediska práva hraje důležitou roli právní socializace, která reprodukuje právní formy chování, vhodné způsoby právní motivace a právní postoje adresátů práva. Sociální hodnoty regulují podnětové uspokojení v souladu s hierarchicky uspořádaným souborem cílů jedince a sociokulturního systému a způsoby právem akceptovanými. Již od vytváření prvních forem lidských pospolitostí se v nich vytvářejí mechanismy usměrňující, koordinující a kontrolující sociální chování sociálních subjektů.

Tento proces institucionalizace sociálního chování spočívá ve vytváření unifikovaných a sociálně koordinovaných způsobů chování (normativních řádů) a sociálních institucí. Normativní řád sociokulturního systému je tvořen jednotlivými okruhy sociálních norem, zejména normami právními, morální, zvykovými, náboženskými, politickými, ekonomickými, jazykovými a dalšími. Těsný vztah je zejména mezi právními a morálními normami. Morálka a právo tvoří dva samostatné normativní systémy, které působí paralelně vedle sebe a zčásti upravují tytéž oblasti sociálního chování, přičemž se v hodnocení lidského chování buď shodují, rozcházejí se nebo jdou mimo sebe (větší část práva je amorální, morálně indiferentní). Odchylku od sociální normou stanoveného způsobu chování označujeme jako sociální deviaci. S normou souvisí i pojem normalita a anomie. Významnou roli při usměrňování sociálního chování hraje sociální kontrola jako určitý sociální proces, při kterém se předávají lidem jisté standardy a sociální vzorce chování a je vykonáván dozor nad jejich chováním.

Právní sociologie věnuje pozornost i možnostem a mezím práva při regulování lidského chování, efektivnosti práva a roli právního vědomí. Právní vědomí představuje projekci právní oblasti, zejména objektivního práva jako systému právních norem, do vědomí sociálních subjektů. Jeho důležitost je dána tím, že jako psychický projev práva tvoří zprostředkující článek mezi objektivním právem a právním chováním. V právním vědomí lze rozlišit dvě jeho základní složky, a to znalost práva, která obsahuje prvky poznávací, a mínění o právu s prvky hodnotícími a prvky postojovými. Při formování právního vědomí se uplatňuje proces právní komunikace zprostředkující právní informace. Sociologie práva se zaměřuje i na studium funkcí práva.

Právo jako sociální instituce plní především pozitivní funkce, nelze však pominou ani některé negativní funkce práva, zejména jeho konzervující funkci a ospravedlňování a prohlubování konfliktu mezi právními subjekty. Systém práva je v posledních dvou desetiletích významně modifikován procesem globalizace a evropeizace práva.