Když v roce 1937 publikoval Mika Waltari svou „skandální“ psychologickou novelu Cizinec přichází, ještě netušil, že jeho manželské drama ze syrového, a přece okouzlujícího finského venkova vyvolá tak rozporuplné reakce – na straně jedné ocenění literární kritiky a oblibu u čtenářů, na straně druhé nevoli u církevních či politických kruhů a obvinění z nemorálnosti.

A stejně jako byl symbolickému literárnímu soudu za svůj příběh vystaven spisovatel sám, rozhodl se Waltari uspořádat soudní přelíčení i své hlavní hrdince. Tím měla být právě kniha Dohra (1938). Žena, která svého milence pomstila zabitím manžela, v ní je dopadena a obviněna z vraždy, současně jí je však poskytnuta možnost se hájit a veřejně vysvětlit své jednání…

Mika Waltari tak znovu dokázal, že je nejen citlivým znalcem lidské duše, ale i mistrovským autorem. Jeho nezaměnitelný, severskou nostalgií podbarvený styl, pečlivě rytmizované věty, hra symbolů či přírodních motivů jsou pečetí dobré prózy, která ke čtenářům naplno promlouvá i více než sedm desetiletí od svého prvního vydání.