Na začátku třetího dílu Lužanské mše si Hlávka plně uvědomí smysl latinského: Ars longa, vita brevis. Na vrcholu úspěchů ho zaskočila nemoc. Tytam jsou sny o velkých výtvarných dílech. Snaží se splnit své závazky z invalidního vozíku, ale dokáže dokončit jen to nejnutnější. NEvzdává se, to jediné totiž neumí. Urputně bojuje se svou nemocí. Léčí se nejdřív doma, pak v Itálii a ve francouzském Mentonu - musí se přece uzdravit! Po devíti letech, kdy se mu podaří konečně chorobu překonat, přichází další rána - jeho milovaná žena Marinka onemocní a zemře na tuberkulózu. Vybuduje na její památku v lužanském zámku kapli, kde zazní poprvé Lužanská mše, kterou složil jeho přítel a častý návštěvník Lužan Antonín Dvořák.
V jeho počínání nebylo nic marnotratného a okázalého, naopak musíme dodnes obdivovat, s jakou důmyslností, racionalitou a zároveň velkorysostí dokázal využít svého bohatství ku prospěchu českého národa.
