Jako pražská Němka patří Barbara Coudenhove-Kalergi k těm, kteří byli po konci 2. světové války vyhnáni ze svého domovského města. Když byla rodina v roce 1945 pěšky a bez ničeho poslána směrem k německým hranicím, zhodnotil její otec situaci se šlechtickým stoicismem: „Dějiny zavály rodinu kdysi dávno do Čech a teď ji prostě zase odvanou pryč.“ Ve svém životním bilancování udržuje velká dáma rakouské žurnalistiky rovnováhu mezi vlastním osudem a relativizujícím pohledem na dějiny. Pro nás je zajímavá tím, že ji novinářská kariéra později opakovaně zaváděla do střední Evropy, kde se při střetech mezi národy, jazykovými skupinami a válečnými koalicemi po staletí odehrávalo i nesčetně osobních dramat.
Barbara Coudenhove-Kalergi se „nachomýtla“ k řadě zásadních událostí v regionu: byla u první návštěvy Jana Pavla II. v Polsku, vzniku nezávislých odborů v roce 1980 v Gdaňsku, pádu Berlínské zdi či válečných konfliktů v bývalé Jugoslávii. V roli zpravodajky pro střední a východní Evropu pro rakouskou televizní a rozhlasovou stanici ORF u nás prožila i sametovou revoluci. Václav Havel jí udělil v roce 2001 Řád TGM IV. třídy za podporu demokracie a lidských práv. Navzdory pokročilému věku paní Coudenhove-Kalergi stále publikuje učí žadatele o azyl německy.
