Monografie o filosofii Karla Raimunda Poppera se zabývá koncepcí kritického racionalismu a jejím vlivem na diskuse o perspektivách vědecké racionality. Ústředním tématem je Popperův originální model "negativního" rozumu, který hraje pouze likvidační a destruktivní roli a nemůže poskytnout žádné pozitivní epistemologické kritérium pro přijímání teorií. V tomto konceptu nefundační racionality vidí autorka zajímavé paralely mezi Popperem a postmodernismem, a to i přes odlišnost jejich přístupů k roli rozumu v západním myšlení.