Text zkoumá jednotlivé strategie odpoutávání obrazů,
nejprve v české moderně přelomu 19. a 20. století, dále se zabývá
tím, jaký vliv na zobrazování má proměna vědeckého uvažování o prostoru
a teorie čtyřdimenzionality od počátku 20. století. Cílem knihy
není pouze popsat historickou proměnlivost úvah o vnímání, o pojetí
prostoru a alternativních strategií zobrazování, ale zároveň zproblematizovat
některé pojmy, které byly vytvořeny pro materiální dvojdimenzionální
obraz a začínají být pro virtuální či multimediální, vícedimenzionální
obraz nedostatečné.
