Monografie se týká problematiky české církevní slovanštiny a snah o její obnovení ve dvacátém století. Ideovým otcem těchto snah byl olomoucký slavista a teolog Vojtěch Tkadlčík, který od šedesátých let minulého století začal zpracovávat tzv. „Hlaholský misál“, tj. řád české římskokatolické mše v církevněslovanském jazyce. Nešlo o jazyk někdejších velkomoravských památek, nebo památek středověké české redakce církevní slovanštiny, ale o modernizovanou hypotetickou podobu církevní slovanštiny českého prostoru ve století dvacátém, jež obsahovala vedle starších jazykových prvků i novější změny, ba i změny, jež jsou typické pouze pro češtinu. V této monografii byl charakter „Tkadlčíkovy redakce české církevní slovanštiny“ ilustrován na hláskoslovném plánu.