Román Gilead, vyznamenaný Pulitzerovou cenou a Národní knižní cenou kritiků, připomíná už v názvu vysněnou biblickou představu, s níž se osadníci Středozápadu snažili v předminulém století vybudovat v podmínkách americké divočiny ráj na zemi. Sedmasedmdesátiletý kazatel, vyznávající se v souboru epištol malému synovi ze své lásky ke světu a k jeho nejprostším radostem, si v časech poválečné konjunktury, kdy úsilí jeho předků bere definitivně zasvé a městečko na pláních Iowy pozvolna pustne, připadá jako anachronismus. Současně si však ve svém bilancování hluboce uvědomuje, co všechno naše životy přesahuje a drží vztahy pohromadě navzdory nepřízni osudu.