Na pultech pařížských knihkupectví vzbudila kniha senzaci. Muž, který byl doposud známý jako herec, najednou předstoupil před veřejnost s pětadvaceti sugestivními dopisy, adresovanými rodičům, filmovým kolegům, ale také abstraktním pojmům, jako jsou peníze, příroda, nemoc či práce. Nezvyklá upřímnost a vysoká literární úroveň překvapily kritiky i čtenáře. Síla Depardieuovy osobní výpovědi spočívá ve spontánnosti, s jakou se velký herec obrací ke svým blízkým. Depardieu si na nic nehraje. Podobně jako ve filmu si i ve svých nejintimnějších výpovědích uchovává unikátní syrovost, originalitu. Když svádí své vnitřní boje, netouží zvítězit, ale najít odpovědi na základní otázky provázející celý jeho život a tvorbu. Zůstává Cyranem i Kryštofem Kolumbem, je v něm vzdor i porozumění, něha i surovost... Nelže, protože to nemá zapotřebí. Podobných knih, jako jsou Depardieuovy Ukradené dopisy, najdeme ve světové literatuře jen velmi málo.