Je-li Bible pro křesťanství Božím slovem a normou víry, je logické, že se křesťané obracejí právě na ni, chtějí-li vědět, co je dobré a co špatné, co je Bohu milé a co se mu oškliví.
Často však je obtížné, zvláště ve Starém zákoně, nalézt odpovědi na naše otázky, a to i když se obrátíme na knihy veskrze etické, k nimž patří předexilní proroci Ozeáš, Ámos, Micheáš a Sofonjáš. Biblický text není snadné aplikovat na každodenní život, protože mezi světem autorů prorockých knih a světem dnešního čtenáře se rozvírá propast bezmála tří tisíciletí a velmi odlišných kultur. Při pozorném čtení v nich však objevíme trvale platné principy etického jednání, které vyrůstají z živého vztahu mezi Hospodinem a jeho národem, jímž jsme dnes my.
Předexilní proroci nás vedou k téměř pavlovskému závěru, že jediný, kdo může překonat naši neodbytnou hříšnost, je v posledku Hospodin.
