Michal Kunc vystudoval vojenskou medicínu a domníval se, že bude především léčit vojáky. To bychom ale nemohli být v Československu 70. a 80. let, kdy bylo útvarovým vojenským lékařům medicínské vzdělání spíš na obtíž a kdy jejich zdravý rozum narážel na nepřekonatelnou stupiditu „socialistických důstojníků“. Konflikt mezi normálním myšlením a „lampasáckou logikou“ nutně přinášel humorné, neuvěřitelné a někdy i tristní zážitky, s nimiž se vojenští lékaři museli vyrovnávat. Kniha nás od začátku rozesmává, ale na konci nás také nutí k zamyšlení nad absurditou nedávno minulé doby.
