Kniha německého fyzika, nositele Nobelovy ceny za kvantovou mechaniku, je brilantní ukázkou díla, které si zachovalo svou aktuálnost i po více než čtyřiceti letech, která uplynula od jeho prvního vydání. Kniha, která vznikla jako záznam autorových přednášek na univerzitě v St. Andrews ve Skotsku v letech 1955-56, vysvětluje, jak mohou vědci využívat filosofii a jaký význam má filosofie pro vědu jako takovou. Heisenberg totiž nejen dobře porozuměl filosofii, ale zároveň pochopil, že filosofie tvoří základ celé západní kultury a civilizace, který se promítá do všeho vědeckého vědění. Moderní fyzika na začátku dvacátého století přinesla řadu pronikavých změn v představách o světě, nový pohled na pojem prostoru, času, kauzality i objektivity vědeckého poznání. Tyto nové pohledy nutně ovlivňují i obecnější, filosofické chápání světa. Heisenbergerovy úvahy o vývojovém procesu fyzikálního poznání jsou vyloženy velice srozumitelně i pro laiky a přináší mnoho cenných podnětů k přemýšlení těm, kteří chtějí hlouběji porozumět vztahu filosofie a přírodních věd.