Novelou Bez krásy, bez límce vstoupila Hana Bělehradská do literatury jako překvapivě vyzrálá autorka s vyvinutým citem pro psychologickou motivaci svých postav. V protektorátním příběhu obyvatel jednoho domu konfrontuje drobnou českou zbabělost a podlost jedněch s neokázalou samozřejmostí a lidskostí druhých. Dramatická situace v domě, kde židovský lékař čeká, až mu posel z Židovské obce doručí předvolání k transportu a kde sousedé ukrývají nemocného muže, prchajícího před gestapem, dovoluje Haně Bělehradské rozehrát řadu jemných povahopisných studií.