Neměla to dělat, vážně neměla. Aby si zkrátila cestu, vydala se Cass autem domů po neosvětlené, křivolaké a opuštěné cestě lesem. Venku navíc zuřila bouřka a ona v tom psím počasí uviděla na kraji cesty auto, v němž seděla jakási žena. Zastavila kousek před ní a počkala, jestli nevystoupí, aby si řekla o pomoc. Když se nic nedělo, vyrazila k domovu, přece po ní nikdo nemůže chtít, aby vylezla z auta na déšť! Druhý den zjistila, že právě tam, kudy jela, byla nalezena mrtvá žena v autě. Zavražděná žena. Mohla ji zachránit? Nebo už byla mrtvá? A co kdyby byla na jejím místě ona sama? Manžel by se zlobil, kdyby věděl, že tamtudy jela… A tak nikomu nic neřekla. Od té doby se jí ale začnou dít divné věci: zapomíná, kde nechala stát auto, jestli si vzala prášky, dokonce objedná kočárek, i když nemá dítě. V hlavě má jen tu mrtvou ženu a zmatek. Cítí velkou vinu, že se ji nepokusila zachránit. A také to, že ji někdo sleduje…
