Kolem třetího a čtvrtého roku vypravují snad všichni rodiče dětem pohádky, zvláště o zvířatech. Protože bývají plné prostoty a srdečnosti, děti je rády poslouchají a nechají se unášet nejen jejich fantazií, nýbrž i poučností, bystřejší si všímají pohádkových ctností, jako jsou například poslušnost, štědrost, upřímnost, pravdomluvnost a úcta ke stáři, a chtějí je napodobovat.

Rodiče tedy mají v pohádkách generacemi vyzkoušený výchovný prostředek, jimž mohou nenásilně do svých ratolesti zasévat dobro.