Letos si připomínáme neuvěřitelných čtyřicet let od chvíle, kdy se v roce významného kafkovského výročí (1963) konala slavná literárněvědná konference na zámku v Liblicích. Není tomu tak dávno, aby nežili přímí účastníci a pamětníci a aby tehdejší pojetí Kafky nebylo minimálně pro poznání dobového kontextu živé a inspirativní. Je tomu ale dostatečně dávno na to, aby konference byla zahalena nejrůznějšími mýty, záhadami a polopravdami. A to od otázky, kdo vlastně konferenci inicioval, přes samotný průběh konference, vystoupení jednotlivých účastníků (Goldstücker, Garaudy, Fischer, Reiman ad.), publikovaná i ta zaznamenaná jen v archivech či kuloárech, až po pozdější interpretace liblického sympozia. Kafkovská konference v Liblicích byla označovaná jako počátek kontrarevoluce zvané Pražské jaro, stejně tak jako ojedinělý marxistický pokus zasnoubit Kafku s teorií odcizení. – O tom všem pojednává vzpomínková knížka klíčového organizátora konference, Alexeje Kusáka. Autor s erudicí literárního historika prochází jednotlivé prameny a okamžiky konference, přičemž svým subjektivním až provokativním tónem vyvolává jeden z nejplastičtějších popisů dobové mentality 60. let.