Queneau, originální až experimentální fr. prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, stále věrný svým surrealistickým počátkům. V románu z r. 1938 Děti bahna Queneau zužitkoval výsledky svého studia literárních bláznů 19. století, které ho zaujaly už roku 1930. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.