Když v létě 1914 vypukla světová války, Vladimír Vaněk pobýval v ruské Oděse. Nejprve se chtěl stát válečným dopisovatelem ze srbské fronty, když se však začala v Kyjevě formovat Česká družina, patřil k jedněm z prvních dobrovolníků.

Absolvoval vojenský výcvik i první boje na frontě, v listopadu se však dobrovolně přihlásil na tzv. tajnou rozvědku – misi, během které měl proniknout do českých zemí a předat zde politickým představitelům informace o čs. odboji v Rusku. Jako jediný z pětičlenné skupiny úkol splnil. Následně se nechal odvést do rakousko-uherské armády a na frontě přeběhl zpět k Rusům.

Popis průběhu tohoto nebezpečného a dramatického, ale zároveň i dobrodružného, úkolu tvoří převážnou část vzpomínek. V roce 1916 byl poslán do Londýna za prof. Masarykem, prováděl nábor krajanů pro čs. odboj v Itálii a následně působil ve Švýcarsku v Tiskové kanceláři Národní rady, kde měl mimo jiné za úkol obstarávat důležité zprávy a informace z domova a jejich předávání spojencům.

Tímto „špionským“ obdobím, kdy vedl tajnou válku nejen s rakousko-uherskými agenty, ale i místní nedůvěřivou policí, jeho vzpomínky končí.