K napsání této kapky do rozbouřeného moře memoárové literatury, jsme přistoupili až po zevrubném průzkumu. Bohužel, potvrdily se naše nejhorší obavy, že totiž o umělecké memoáry není mezi čtenáři žádný, ale vůbec žádný zájem. V důsledku čehož teď nemusíme oslovovat celou čtenářskou obec, ale jenom pár zarytých individualistů, kteří si - navzdory výše uvedeným faktům a z důvodů nám zcela nepochopitelným - knihu přesto pořídili.

V zásadě jde o plachou životní zpověď Eduarda Hrubeše, do které se ovšem plíživě vtírá jeho soused Jiří Melíšek, a snaží se čenáře za každou cenu přetáhnout na svoji stranu. Což se mu nakonec o fous nepodaří, neboť tak už předem zněla bilaterální dohoda obou spoluautorů.

Eduard Hrubeš, Jiří Melíšek