V nové dětské kultuře jsou děti považovány za spotřebitele rodičovských služeb. Rodiče jsou považováni za poskytovatele rodičovských služeb a za zprostředkovatele veřejných služeb dětem. Ztrácí se tak druhá strana této lidské rovnice: děti, které plní své povinnosti vůči rodině i společnosti.

Autor ve své práci srozumitelným a jednoduchým jazykem sděluje, jak:
— se stát sebevědomým rodičem v nejistém světě;
— děti přirozeně zapojovat do života rodiny;
— se aktivně podílet na životě sousedské komunity a angažovat se i ve vzdělávacím systému;
— řešit problémy dětí, jsem-li osamoceným rodičem;
— řešit problémy, jsem-li rodičem vychovávajícím adoptované děti;
— se vypořádat s médii a konzumním způsobem života;
— se vyrovnat s tlakem vrstevníků.