Literárním zpracováním osudu lékařky přezdívané „český Albert Schweitzer“ přiblížila Ilona Borská výjimečnou osobnost Vlasty Kálalové-Di Lottiové. Léčila, milovala, studovala, přednášela a cestovala s umanutou odvahou jít za svým snem. Její mimořádné nadání však bylo vykoupeno i nezměrným utrpením. Rodačka z Bernartic u Tábora, mladá nadaná absolventka lékařské fakulty, se ve dvacátých letech minulého století vydala sama do Orientu a založila v Bagdádu československou nemocnici. Jako žena-lékařka a navíc Evropanka se musela zpočátku potýkat s nedůvěrou místních, kteří často stále spoléhali na pověry a domácí léčitelství. Protože ale mluvila plynně arabsky, rychle si získala klientelu – především z řad žen, kterým do té doby kvalitní péče chyběla. Smyslem jejího života bylo pomáhat lidem. Přes osobní tragédii nikdy nezatrpkla a věnovala veškeré své síly těm, kteří to nejvíce potřebovali – trpícím. Román Ilony Borské se již téměř půlstoletí těší neslábnoucí čtenářské oblibě.
Dvanácté vydání vychází v nové grafické úpravě.
