Ukázka z textu
„Vy si prababičky Jo vůbec nevážíte,“ pokárala je Emma. „Podle mě musela být báječná.“
„Kdo je prababička Jo?“ zeptala se Charlie.
„Vždyť jsem ti o ní vyprávěla,“ řekla Lulu.
„Evidentně ne, jinak bych se neptala.“
„To není možné, já ti nevyprávěla o prababičce Jo?“ užasla Lulu. „My o ní musíme poslouchat pořád. Dnem i nocí, v zimě v létě, rok za rokem. Prosíme na kolenou, skřípeme zuby, mami, žadoníme, už s tou prababičkou Jo přestaň. Ale myslíš, že nás mamka poslouchá? Kdepak.“
„Jo byla moje prababička,“ vysvětlila Fee. „Dožila se stovky, ale já už ji bohužel nepoznala. Traduje se, že byla ohromná osobnost.“
„Měla tři sestry,“ ujala se slova Lulu. „Margaret, která byla dokonalá dáma. Pak Bethie nebo Betsey, ta byla zas anděl, protože umřela mladá. A Amy, která spávala s kolíčkem na prádlo přicvaknutým na nose, protože se jí nelíbilo, jaký má tvar.“
„Pomohlo jí to?“ zeptala se Charlie.
„Ne,“ pronesla Sophie důrazně. „Jen to bolelo. Hrozně.“
