Dykovy povídky nám představují známého básníka trochu jinak a určitě zajímavě, jako autora vnímavého pro lidské osudy, ale zároveň neúprosného v jejich odhalování. Vrcholem svazku a zároveň Dykova prozaického umění je ovšem Krysař, povídka z roku 1915, patřící k tomu nejlepšímu, co bylo u nás tehdy napsáno.
Autor nově zpracovává starý německý motiv o krysaři, který se pomstil hammelnským občanům za příkoří, kterého se na něm dopustili.
