Nic není tak černé, aby se na to nešlo dívat růžovými brýlemi
Inspirativní životopis známé herečky a spisovatelky o tom, že i když nikdy nevíme, co nám osud přichystal, nepokazíme si radost ze života „Až umřu, kluci,“ říkám svým synům, „chci, abyste věděli, že jsem byla šťastná, protože já dovedla být šťastná za všech okolností.“ Úspěšná herečka a ještě úspěšnější spisovatelka Ivanka Devátá se po letech odhodlala k sepsání autobiografie, které se tak dlouho bránila. I když její život nebyl vždycky šťastný, i když i ji potkávaly problémy, zrady a zklamání, i když i jí bylo často spíš k slzám než k radosti, její talent na štěstí vždycky zvítězil. Když byl Adam v šesté třídě, jel do školy v přírodě. Paní učitelka, která se jmenovala Medová, připsala k dopisům dětí pár řádek, aby rodiče informovala, jak se děti chovají a učí. Adam strávil noc v mém pokoji. Nejsem s ním spokojena, napsala mně. Vzala jsem dopis do divadla, kolegové řvali smíchy a Láďa Potměšil mi doporučil, ať paní učitelce odepíšu: Paní učitelko, každý začátek je těžký, on se chlapec do toho vpraví.
