Román Sobělživci ústy svých hlavních hrdinek zprvu odkrývá nitra někdejších spolužaček a velkých kamarádek v období, kdy většina mladých lidí staví kamarádství a přátelství nade vše.
Tak je tomu i u všestranně nadané Zuzany, která se naivně snaží o naplnění oné až dětsky romantické vize, kdy se svojí odvěkou kamarádkou Lenkou budou jedno tělo i jedna duše. Ovšem zatímco pokorná a naivní Zuzana neustále hledá kvalitní vztahy, pragmatická Lenka naopak veškeré vztahy využívá, až zneužívá.
V cyklicky střídaném vyprávění nahlédneme na léta dospívání obou hrdinek jak s rodiči a jejich leckdy nepochopitelnými nároky, tak v různorodém společenství kamarádů a přátel, s prvními láskami. Zároveň se skrz jejich osudy vrátíme na přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století se vším, co bylo pro tuto dobu příznačné – především ohromné, až nekritické nadšení z nově nabyté svobody s vizí nekonečných možností. Vystřízlivění, ba až jakási kocovina, bylo zákonité. Cesty Zuzany a Lenky se v ten čas rozejdou, aby se znovu potkaly za velice zvláštních okolností; zde příběh vrcholí malou detektivní zápletkou, dokreslující charaktery většiny postav celého příběhu.
