Jedné listopadové neděle roku 1978 poslala matka svého třináctiletého syna přes dvůr do dřevníku pro koš dřeva, protože potřebovala rychle přiložit. Jenže Mikael se už nikdy nevrátil. O třicet let později se diplomatka Astrid Sammilsová vrátila do venkovského domu svých předků, který zdědila po osamělém strýci Larsovi. V jeho věcech našla čepici, která podle toho, co jí utkvělo v paměti, patřila nezvěstnému chlapci. Okamžitě v ní vzklíčilo podezření, že dobrácký podivín Lars měl možná s Mikaelovým zmizením něco společného. Nebo by si to alespoň lidé i policie mohli myslet. Pustila se tedy do pátrání na vlastní pěst a kolem ní najednou začali umírat lidé. Objevila nepředstavitelné a hrozné zločiny, které se kdysi v okolí děly a jejichž součástí byl i její strýc. Zločiny, které sahají až k velice mocným lidem.