Dokonalost je vadná, originalita dědičná. Od autora hitu Dělám si to sám.
Martin je nejdražší člen rodiny. Ne snad, že by byl oblíbenější než ostatní. Prostě jenom hodně stojí. Vzhledem k tomu, že mu je třicet, by se nad sebou už mohl zamyslet. Což je vlastně tak nějak to jediné, co s tím dělá. Zamýšlí se nad sebou. Obzvlášť během úzkostných stavů, kdy dokáže během minuty vymyslet sto příčin, proč se na něj jeho kluk co nevidět vykašle, nebo sto způsobů, jak co nevidět zemře. (Co když bude mít škytavku a škytnutím mu nadskočí srdce a šťouchne do plíce a ta se propíchne o žebro?!) Věří, že to nejlepší, co pro sebe v tuhle chvíli může udělat, je vést si deník. Terapii si zrovna dovolit nemůže. Měl nečekané výdaje. Jako každý měsíc. Už několik let. No a co. Vždyť pracuje jako redaktor ve One Way, české mutaci nejprestižnějšího časopisu o všem, co je krásné. To má celé dny kázat víno a pít vodu? No, zatím to vypadá, že mu nic jiného nezbývá. Ale to se možná brzy změní. Martin má totiž pádný důvod domnívat se, že je dědicem švédského trůnu. Třeba by mohl svůj deník vydat knižně? Byl by to takový Deník princezny, akorát ze života, protože by to nebyla fikce. Anebo jo? Ať každý věří, čemu chce.
