Na louce mezi lesy v blízkosti Malé Fatry žije v chaloupce bez zavedené elektřiny, plynu a vody žena, které se říká osvícená Marcelka. Její životní příběh je nejen plný dobrodružství, ale především lásky. Po cestě, kterou šla k sobě samé, kráčeli také Eduard a Míla Tomášovi a Mahariši. Tato žena, která lidem pomáhá na cestě k jejich duchovnímu uzdravení a poznání Pravdy, říká: „Vědomí se vrací samo pro sebe, o žádnou Marcelu tu nejde. Jste tím stále, jenom věnujete pozornost něčemu jinému. Je to váš přirozený stav, kdy ke štěstí nepotřebujete vůbec nic. Všichni lidé jsou překrásní, ale důležité je, aby našli sami sebe a uvědomili si, že jsou čirým Vědomím. A ničím jiným nikdo z vás nikdy ani nebyl.“ Pravda nám ukazuje podstatu života a skutečný smysl lidského bytí a lze ji najít až za hmotným, okem viditelným světem.
