Rámec vyprávění tvoří společně strávený víkend stárnoucího spisovatele Maxe Frische a o více než třicet let mladší Američanky Lynn v malém letovisku s indiánským názvem Montauk na severním výběžku Long Islandu. Přítomnost s Lynn dává spisovateli nahlédnout nejen jejich krátký vztah a události jeho pobytu ve Spojených státech, kam byl jako úspěšný spisovatel pozván na přednášky a k rozhovorům, ale především vlastní minulost. Spisovatelovy vzpomínky jsou silně autobiografické, zmiňované události skutečně patří autoru Maxi Frischovi. Text má místy pro svou otevřenost a proklamovanou upřímnost deníkový charakter. Max Frisch popisuje svou dráhu literáta, vzpomíná na práci novináře pro Neue Zürcher Zeitung a na profesi architekta, kterou zvolil jako protiváhu psaní, která ho ale od psaní stejně neodvedla. Neustálé reflexe svého postavení jako spisovatele ale napovídají, že nejde ani o deník, ani o memoáry, ani o zpověď, ale o další literární obraz, tentokrát sebe sama.