Hrdinové knihy jsou zavření ve zchátralém bývalém divadle na okraji města. Chtěli zde napsat mistrovské dílo, na něž se ve víru normálního života nemohli soustředit. Místo tvůrčího zápalu je však čeká boj o přežití: organizátor pobytu zešílel a zničil zásoby jídla. Našich třiadvacet zajatců musí tedy najít cestu nejen z tvůrčí krize, ale i způsob jak přežít. Čekání na záchranu si krátí vyprávěním příběhů: nepokrytě je inspirovaly Chaucerovy
Canterburské povídky – zároveň jsou asi tím nejlepším, co Palahniuk kdy napsal. Hned první z nich, svatý Nestřeva, připomene makabrózní deviace z Programu pro přeživší. Další jako by vypadla ze stránek Ukolébavky: postava jménem Matka příroda líčí, jak zabít lidi pomocí masáže nohou; osten ironie míří k příznivcům New Age... Jednotlivá vyprávění se střídají v rychlém tempu. Je to Palahniuk jako obvykle: drsný, sprostý, jízlivý, tragikomický.