Po nevyjasněné smrti svého otce-policisty žije Gustav sám s matkou na pokraji hmotné nouze. Když ve školce pozná stejně starého Antona, znamená to především konec jeho osamělosti. Anton, nadaný klavírista, pochází z bohaté židovské rodiny, která se do Gustavova rodného Matzlingen přistěhovala z Bernu těsně před tím, než se švýcarské hranice uzavřely židovským uprchlíkům z Říše. Antonovo přátelství dává Gustavovi možnost nahlédnout do světa láskyplnosti a blahobytu, Anton zas Gustava používá jako záštitu vůči ambiciózním rodičům. Gustav mu může nabídnout svůj pevný postoj, odolnou slupku, kterou si byl nucen vypěstovat v soužití s citově chladnou matkou.
Román Gustav a Anton tematizuje švýcarskou neutralitu, a to jak v historickém období přelomu 30. a 40. let 20. století, tak v protagonistech knihy. Příběh o celoživotním přátelství dvou mužů vypráví především o různých podobách lásky, o vášni, nepochopení i nenávisti. Osudy hlavních postav líčí autorka vždy z jiného úhlu, ale pokaždé citlivě a vytříbeným stylem. Autorka prý chtěla napsat román připomínající švýcarské hodinky - na pohled obyčejný, ale při hlubším ohledání rafinovaný, složený z tolika malých částeček a mechanismů. Navzdory komornímu klidu, s nímž je kniha psaná, jde o velké drama, vystavěné kompozičně jako třívětá sonáta.
