Moji milí čtenáři, táta mi vždycky říkal: "Hrdá buď!" a máma (učitelka) zas tvrdila: "Vždycky se hodně hlaš!"
Jednou jsem se přihlásila na schůzi. Řekla jsem svůj názor a hned mě vyrazili ze zaměstnání. A hrdá jsem vždycky byla přesne do okamžiku, než jsem propadla děsu, že mě ON opustí a že budu sice hrdá, ale sama. A tak jsem se poníženě plazila až do posledního zbytku své naděje.
Dávat rady prostě nemá žádný smysl. A poslouchat je může být někdy ještě horší...