V určitém věku se mi začaly vracet vzpomínky, jak jsme jako děti obracely oči ve sloup, když nám babička vyprávěla příběhy ze svého dětství a mládí, v nichž se to hemžilo klasiky, o kterých se učilo ve škole. Šlo to jedním uchem tam, druhým ven. Co bych dnes dal za to, kdybych si je mohl poslechnout! V určitém věku člověka začne bavit srovnávat vlastní život s životy jiných. Vyprávění a poslouchání příběhů je stará lidská vášeň a televizní dokument je vedle knížky pro něco takového jako stvořený. Ale jak takový cyklus pojmenovat? Musí mít daleko k bulváru, a přitom si ho člověk musí všimnout. Vzpomněl jsem si na Čapkův Obyčejný život a pochopil jsem, že nám bude ctí, pokud se mu budeme moci přiblížit. Obyčejnost nebo neobyčejnost jsou však pojmy relativní. Podle toho, kdo a jak příběhy prožívá, a taky podle toho, kdo a jak je poslouchá.
Podle populárního TV cyklu životních a profesních příběhů významných českých herců současnosti.
