...nejlíp Tě vidím z dálky, v onom jasnozřivém okamžiku, když Ty ještě nevidíš mě. Tehdy jsi mi nejbližší, tehdy jsi mi nahý, protože Tě vnímám sebou neporušeného. Tak Tě vidím i teď na náměstí... čekáš, napjatý, nervózní a šťastný. Jak vím, že jsi právě takový? Jsem právě taková. Skoro běžím, abys mě nevyhlížel ani o vteřinu déle. Padnem si do náruče, je to tak samozřejmé, pro Tebe možná překvapivé, ale já přece jsem Tvoje nečekanost, Tvoje náhlá vášeň, dětská bezprostřednost. Tvoje naléhavá ženskost.