Snový, až hororově laděný příběh Milana Urzy je vyprávěním o hranicích lidského poznání, hledání vlastního údělu a nemožnosti úniku.
Kdesi na okraji vesnice, pod vlhkým a stinným svahem, stojí polorozpadlý dům obklopený zarostlou, tajemnou zahradou. Muž, který ho obývá, platí za nerudného podivína, jenž před lety tragicky přišel o ženu a syna – jak se alespoň říká. Kdo by mohl tušit, že pod domem se nachází další svět, utajený a přízračný, a v něm se na staré děravé matraci choulí ještě jeden obyvatel… „A já zůstával pořád v domě, jako bych se motal v kruzích, jako by mě za nohu držel nějaký neviditelný řetěz, který sahal jen ke dveřím do zahrady a dál už ne.“
