Knihu lze právem považovat za vyvrcholení autorovy celoživotní tvůrčí práce a základní zdroj jeho pozdní filozoficko-symbolické poezie. Obsahově navazuje na myšlenky z esejů Magie či Per amica silentia lunae a na povídky jako Rosa alchemica, Desky zákona a Klanění králů.
Kniha tak spojuje Yeatsův zájem o irský folklor, mystiku a ezoterické vědy, ale i o filozofii, politiku a samozřejmě básnickou tvorbu. Dílo je rozděleno do pěti knih věnovaných psychologii, dějinám umění, estetice či filozofii dějin. Lze ho vnímat jako ucelený soubor „metafor pro poezii“, básnických obrazů v próze i jako ambiciózní pokus o načrtnutí všeobjímajícího filozoficko-estetického systému.
