Duše a ryba jsou násobnou metaforou, které je možné rozumět v jejich jednotě nebo jako jinému stvoření, ale také jako víře, vztahu k Bohu či vlastní tělesnosti. Ester Fischerové jde v její druhé básnické sbírce o zachycení komplikovaných vztahů mezi abstraktním a konkrétním, mezi fyzickým a psychickým, epickým a lyrickým, mezi mikro- a makrosvětem. A ku pomoci jsou jí kromě vlastní bohaté obraznosti duchové polomrtvých či postižených tvorů souše nebo vodního živlu, symboly několika náboženství i křivky ženských ňader.
