Autorka staví své verše především na nevšedních zážitcích, které se jí v každodenním životě nějakým způsobem dotkly, jedním ze základních prvků její poetiky je přitom hra s jazykem.
Aneta Plšková se pokouší o tvorbu originálních obrazů, mimo jiné rovněž prostřednictvím nevšedních asociací slov a slovních hříček. V rukopisu sbírky Zlom ruce za vaz využívá kromě češtiny i další jazyky, konkrétně angličtinu a francouzštinu, což souvisí s motivy z cest prostupujícími většinou textů.
Ve svých básních autorka zachycuje zdánlivě běžné okamžiky, které však vzápětí přetváří do neohraných a mnohdy až surrealistických sémantických rovin. Z konkrétního se zároveň vynořuje abstraktní, obecná rovina našich životů. Obsah jednotlivých básní je obvykle sdělován minimálním počtem slov.
Odráží se v tom realita dnešního uspěchaného světa, kdy lidem mnohdy dostačují stručné popisy událostí. Emoce dokáže Aneta Plšková načrtnout pomocí několika náznaků, aniž by tím ztrácely na významu.
