Dopisy, které manželka Zdeňka psávala manželovi, vlastně neznáme; sama je zničila. Zůstaly jen její stručné vzkazy na pohlednicích, které posílala tu z Vídně, tu z Brna nebo z Hukvald. Janáčkova sdělení však vypovídají o jeho tvorbě, o přetrvávajícím rezignovaném smutku a nezájmu o jeho dílo, i o obrovské radosti, které se v roce 1916 ve svých dvaašedesáti letech konečně dožil. Uvedení Její pastorkyně na naší pvní scéně skladateli vrátilo sebedůvěru a jeho dílu otevřelo cestu do světa.
