Tématem práce jsou osudy asi pěti tisíc osob židovského původu deportovaných od listopadu 1944 do března 1945 nacistickými okupačními orgány ze Slovenského štátu do koncentračních táborů Sachsenhausen, Ravensbrück, Bergen-Belsen a Terezín. Na základě obsahové a komparativní analýzy poznatků získaných studiem archivních dokumentů, na základě svědectví přeživších a v omezené míře i studiem sekundární literatury se autor snaží vysvětlit jednání pachatelů a obětí i obecnější historické souvislosti této kapitoly v dějinách válečného Slovenska. Z rozboru pramenů vyplývají i obecnější poznatky k vývoji „konečného řešení židovské otázky“ v evropských zemích ovládaných nacistickým Německem.