Hitler. Jméno přes půl století skloňované ve všech pádech. Nenáviděné a proklínané. Prototyp diktátora z nejodpudivějších, který zvrátil běh dějiny a rozpoutal válečné běsnění s nedozírnými následky pro lidstvo. S jeho jménem se spojují přívlastky nejhoršího kalibru. Byl to vůbec člověk? Je možné říct o něm něco pozitivního? Sotva.

Traudl Jungeová byla Hitlerovou sekretářkou v letech 1942 až 1945. Bylo jí 22 let a snila o kariéře tanečnice, než svou "šanci" dostala jinde, v centru hnědé moci. Byla mladá, bezelstná až naivní, o politiku se vůbec nezajímala. Nevěděla, možná nechtěla vědět, co se děje venku, mimo zdi téměř idylického pracoviště. "Slečno Jungeová, k diktátu, prosím." Tak tuhle větu slýchala často. Znala Hitlera nejen jako diktátora, státníka a politika (lze vlastně říci, že z těchto pohledů ho znala minimálně), více ho znala jako osobu pohybující se v koloběhu pracovních dní i volných chvil, jako svého zaměstnavatele, znala ho ze společenského styku při stolování a večerních společnostech. Jí diktoval svou "politickou" i soukromou závěť.

Své zápisky psala Traudl Jungeová v roce 1947, v Německu byly zveřejněny až v tomto roce.

Vydání tohoto historického dokumentu se ujala autorka Melissa Műllerová, zápisky opatřila životopisným úvodem a doslovem napsaným na základě osobních rozhovorů.