Životopisná studie o novináři Stanislavu Budínovi Komunista bez legitimace připomíná pohnuté osudy tohoto emigranta, komunisty i chartisty.

Pokud dnes bývá Stanislav Budín připomínán, pak v souvislosti s rokem 1968, kdy byl šéfredaktorem časopisu Reportér, nebo se svým vyloučením z KSČ v roce 1936, které předznamenalo definitivní stalinizaci této strany. Osudy celoživotního komunisty, i když bez legitimace, byly ovšem mnohem pestřejší, ač zůstaly právě onou exkomunikací poznamenány. Budín po sobě zanechal paměti, které bývají označovány jako nejupřímnější vzpomínky bývalého komunisty. Tato kniha jde ovšem dál, srovnává například Budínova tvrzení s tím, co o stejných dějích vypovídají archivy. Věnuje se také rovině, kterou vlastní Budínovy memoáry nezmiňují, a tou je jeho vlastní tvorba. Blíže tak poznáme postoje a texty, které Budín publikoval na stránkách Rudého práva, New Yorských Listů nebo Kulturní politiky, případně vysílal v Československém rozhlase.