Monografie Slovo a jeho struktura je již druhou v pořadí, jež nese ve svém názvu slovo "slovo". Tou první byla kniha z roku 2009 Slovo a jeho konverze, jež byla především reakcí na studie nizozemských autorů věnované konverzi a kategorii indeterminace v prestižním svazku Morphologie/Morphology, a to Jana Dona, Miekeho Trommelena a Wima Zonnevelda (Don – Trommelen – Zonneveld, 2000, 950), či dokonce na jakýsi jejich povzdech, že morfologický proces konverze je ve slovanských jazycích vážně podhodnocen. Nová monografie Slovo a jeho struktura má podobný název zcela záměrně. Není však pouhým „druhým, přepracovaným vydáním“ monografie původní. Zabývá se sice opět slovem, ale tentokrát je v centru pozornosti jeho vnitřní struktura. I proto přitom usiluje „smířit“ v českém gramatickém myšlení obvykle (a téměř striktně) oddělené komponenty morfologie, a to tvarosloví a slovotvorbu. Z toho vyplývá i strategie celé knihy. Především je nutno podotknout, že jde o práci zaměřenou teoreticky, nikoliv o text shrnující výsledky kvantitativního či kvalitativního výzkumu.
