Autor se ve své slavné knize nesnaží o nic menšího než o vytvoření nové filozofie, která by spojila Logos s Erotem, respektive cit s rozumem. Vrací se k průkopnickému duchu předsokratiků a obrací většinově přijímané východisko empirismu: „Není nic v mysli, co nebylo dříve ve smyslech“, naruby. Do centra života staví „účastnou mysl“ a věří, že pokud se nám ji podaří co nejvíce otevřít univerzu i sobě samé, postoupíme o mnoho dále na cestě duchovní evoluce. Díky své hojivé povaze si Skolimovského ekofilozofie našla řadu sympatizantů a kniha se dočkala mnoha vydání.