Turecko je zhruba desetkrát větší než Česko, má však jen 6,5x více obyvatel. Značnou část vnitřní a východní Anatolie tvoří téměř neobyvatelné velehory a stepi. Na Středoevropana působí nedozírné dálky, které překonává celodenní jízdou v autobuse, pořád ještě dobrodružně – včetně rozpadlých či znovu krásně opravených seldžuckých karavanserajů, vzdorných hradů na kopcích, velkých stád ovcí a pastevců v bílých pláštích. Tempo, jímž se mění oslí pěšiny v dálnice a vesnice pastevců v hotelová města a prázdninové kluby, bere dech. Turecko povýšilo na „dovolenkový ráj“, ale ve skutečnosti nabízí mnohem víc: je to pokladnice kultur devíti tisíciletí, stále znovu jeviště historických rozhodování mezi Východem a Západem. Řečtí kolonisté dobře věděli, proč si vybrali západní pobřeží Malé Asie. Léta jsou zde teplá, ale nikoli rozpálená, zimy mírné, kopce stoupají povlovně vzhůru, v úrodných nížinách se daří olivám, fíkům, vinné révě, třešním, bavlníku, pomerančům i citronům. Na dlouhé měsíce se tu krajina odívá do purpurové nádhery kvetoucích oleandrů.