Vystrčila jsem hlavu a podívala se na telefon. Nevypadal nebezpečně, pořád to byl můj mobílek s růžovým krytem. Otevřela jsem zprávy. Koukal se na mě odkaz a pod ním jen nápis: A mám toho spoustu. Znovu jsem klikla na modrý řádek a vyskočilo na mě okno s obyčejnou blogovou stránkou. Měla jednoduchý název: Malá Mrcha Aneta. Sjela jsem o kousek níž a viděla sama sebe, jak odcházím z baru, sukni mám vyhrnutou až po záda a v ruce omlácené boty. Můj zadek se smál do objektivu a nevěřili byste, kolik lidí ta fotka zaujala. Už to nemohlo být horší.
Omyl, bylo.
Co když se jednoho dne vzbudíš a zjistíš, že celý svět, ve který jsi věřila, je vlastně jen mylná představa?
Co když je tvá rodina pouhý hlouček spolubydlících?
Co když se ti přestane dařit ve škole?
Co když ten kluk, co ti říkal, že tě miluje, chodí za jinou?
Co když se tvá nejlepší kamarádka těší z tvých problémů?
Co když zjistíš, že jsi v davu sama?
Co když se někdo rozhodne se ti mstít?
Co když se ti budou všichni smát?
Co když všichni ty fotografie uvidí?
Co když tu nebude nikdo, kdo by jim řekl, ať přestanou?
Co když je to tvůj příběh?
