Malá Mája se z domečku na vesnici odstěhuje do města. Chybí jí příroda, ptáci, zahrada. Mezi vysokými domy není ani kousek místa, kde by mohly růst narcisy či jabloně. Když je Mája namaluje na chodník křídami, déšť je za chvíli spláchne. A když konečně najde park, je celý vysypaný drobnými kamínky a nikde ani kytička.

Nakonec ji zbloudilý ptáček zavede k pohádkově krásnému květinářství — jenže tam mají zavřeno. Copak v tomhle městě opravdu vůbec nic neroste? Roste! Chodníkem prorazil malý výhonek! Mája si ho vezme a uloží do své sklenice na poklady. Do sklenice, kde je dost místa na to, aby v ní kytička mohla růst. Růst ve městě, kde je dost místa na to, aby tam takových minizahrádek vyrostly tisíce. Ke společné radosti všech.

I z města se dá udělat zelenější místo k životu. Jen je třeba někde začít.